Procvičování

Chci zkušební test zdarma

Pravopis n/nn

Psaní dvou "n"

Dvě "n" se píšou u přídavných jmen odvozených příponou ‑ní nebo ‑ný od podstatných jmen, jejichž slovotvorný základ končí na ‑n nebo ‑ň. Totéž platí i pro výrazy od nich odvozené:

  • den → denní

  • holeň → holenní

  • stehno → stehenní

  • temeno → temenní

  • cena → cenný (cennější, nejcennější, cennost)

  • jméno → jmenný

  • ochrana → ochranný

  • slunce → slunný

  • stín → stinný

  • slina → slinný

  • tepna → tepenní

  • výkon → výkonný (výkonnější, nejvýkonnější, výkonnost, výkonnostní, výkonně)

  • (ne)vina → (ne)vinný (vinná, vinné, vinní, vinna, vinno, vinni, vinny, ale vinen –⁠ kvůli výslovnosti je mezi obě "n" vloženo ‑e‑, stejně jako u: šťastný → šťasten)

  • telefon → telefonní

Dvě "n" se píšou také u přídavných jmen (a jejich odvozenin), jejichž výchozí podstatné jméno buď neexistuje, nebo se běžně neužívá, ale slovotvorný základ končí na ‑n:

  • bezcenný (bezcennost)

  • všestranný (všestrannější, všestranně, všestrannost, všestrannostní)

  • pohostinný (pohostinně, pohostinnost)

  • stanný

  • branný

  • povinný (povinna, povinno, povinni, povinně, povinnost, ale povinen)

  • monotónní

  • obscénní

Psaní jednoho "n"

Jedno "n" se píše:

  1. U přídavných jmen odvozených příponou ‑í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na ‑n:

    • havran → havraní

    • kuna → kuní

    • slon → sloní (srovnej: ryba → rybí)

  2. U přídavných jmen odvozených od trpných příčestí:

    • dán → daný

    • chráněn → chráněný

    • konán → konaný

    S jedním "n" se píší i slova:

    • trojklaný

    • peřenoklaný (od příčestí klán slovesa klát)

  3. Ve slově raný ve významu brzký, časný‘ (např. raná gotika, rané ovoce) a od vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1957 také ve slově dceřiný.

  4. U přídavných jmen utvořených od podstatných jmen příponou ‑ěný:

    • vlna → vlněný

    • hlína → hliněný

    • (srovnej: sláma → slaměný, olovo → olověný)

  5. U podstatných jmen původně odvozených od přídavných jmen na ‑ní, ‑ný příponami ‑ík, ‑ice, ‑ina:

    • deník

    • viník

    • ceník

    • vinice

    • okenice

    • cenina

Velká písmena

Velká písmena se píší zejména:

1. Na začátku věty

Každá věta začíná velkým písmenem:

  • Včera pršelo celý den.

  • Jak se jmenuješ?

2. U vlastních jmen osob, zvířat a zeměpisných názvů

Vlastní jména označují konkrétní osoby, zvířata, místa nebo jiné jedinečné objekty:

  • Ludvík, Anna, Karel IV.

  • Alík, Míša, Rambo (jména zvířat)

  • Praha, Brno, Sněžka, Vltava

Pozor! Přídavná jména odvozená od vlastních jmen se píší s malým písmenem:

  • pražský hrad, plzeňské pivo, francouzská kuchyně

3. V názvech svátků a významných dnů

Velkým písmenem se píše první slovo názvu:

  • Štědrý den, Velikonoce, Den české státnosti

  • Mezinárodní den žen, Svátek práce

4. V názvech institucí, organizací a dokumentů

Velké písmeno se píše na začátku názvu, případně u všech podstatných jmen v oficiálním názvu:

  • Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

  • Evropská unie, Organizace spojených národů

  • Obchodní zákoník, Listina základních práv a svobod

U neoficiálních názvů se píše malé písmeno:

  • ministerstvo, evropská unie, obchodní zákoník

5. U titulů, oslovení a čestných hodností v dopisech

V korespondenci se velké písmeno používá jako projev úcty:

  • Vážený pane Nováku, srdečně Vás zdravím.

  • Děkujeme Ti za krásný dárek.

6. V názvech uměleckých děl, knih a filmů

Velké písmeno se píše na začátku prvního slova názvu:

  • Babička, Pán prstenů, Staré pověsti české

  • Slavnosti sněženek, Pelíšky

Pokud název obsahuje vlastní jméno, píše se velké písmeno i u něj:

  • Pohádky Boženy Němcové, Horymírova skála

Malá písmena

Malá písmena se používají v ostatních případech.

1. U obecných názvů

Obecná jména označují běžné věci, zvířata nebo osoby:

  • dům, stůl, pes, žena

2. V přídavných jménech odvozených od vlastních jmen

Jak již bylo uvedeno výše, odvozeniny od vlastních jmen se píší s malým písmenem:

  • česká republika (oficiálně Česká republika)

  • italská pizza, španělské víno, americká auta

3. V názvech ročních období, dnů a měsíců

Názvy měsíců, dnů a ročních období se píší s malým písmenem:

  • pondělí, únor, podzim, léto

Pozor! Pokud jsou tyto názvy součástí vlastního jména, píše se velké písmeno:

  • Lázně Poděbrady, Zimní stadion v Praze

4. U názvů běžných událostí a svátků

Pokud se jedná o běžné události, neoficiální názvy svátků nebo tradic, píše se malé písmeno:

  • narozeniny, svatba, výročí

  • vánoční stromek, velikonoční beránek

5. V běžném oslovení

V neformálních textech nebo u obecných oslovení píšeme malé písmeno:

  • Ahoj, jak se máš?

  • Drahý příteli, dlouho jsme se neviděli.

Kdy psát „mě“

„Mě“ se píše:

  1. Ve 2. (genitivu) a 4. (akuzativu) pádě zájmena „já“.

    • Ptejte se otázkami: koho? čeho? (2. pád) nebo koho? co? (4. pád)

    • Příklady:

      • Bez mě by to nešlo. (2. pád – koho, čeho?)

      • Vidíš mě? (4. pád – koho, co?)

      • Počkej na mě!

  2. Po předložkách (i ve 2. a 4. pádě):

    • Příklady:

      • Bez mě není tým úplný.

      • Hledáš mě ve škole?

Kdy psát „mně“

„Mně“ se píše:

  1. Ve 3. (dativu) a 6. (lokálu) pádě zájmena „já“.

    • Ptejte se otázkami: komu? čemu? (3. pád) nebo o kom? o čem? (6. pád)

    • Příklady:

      • Dej to mně. (3. pád – komu, čemu?)

      • Pověz to mně!

      • Mluvíš o mně? (6. pád – o kom, o čem?)

  2. Po předložkách (i ve 3. a 6. pádě):

    • Příklady:

      • Ke mně se nikdo nehlásí.

      • Přijdeš za mně do práce?

      • O mně už nemluv.